Korso urningů

Náměstí, které se za Rakouska jmenovalo Josefské, je jednou z lokalit ve veřejném prostoru Prahy, o nichž pocházejí nejstarší zprávy, že fungovaly jako nepsané centrum navazování homosexuálních kontaktů. Na světlo širšího světa se tato informace dostala v roce 1902, kdy mimo jiné policejní komisař Protivenský řekl tisku, že „pražští urningové mají své korso na josefském náměstí“, a noviny informovaly, že poblíže zdejšího pisoáru „bývá shromaždiště různých mravně zchátralých osob, které se oddávají za mrzký peníz vášním perversním“. Urning bylo jedno z dobových označení pro homosexuála, pocházející z němčiny.

Charakter náměstí byl v této době zcela jiný než dnes. Jednak se zde byla výrazná přítomnost vojenského živlu (kasárna Jiřího z Poděbrad, dnešní obchodní centrum Palladium, na jedné straně náměstí, a na druhé straně náměstí c. a k. kadetní škola, jejíž budova byla v letech 1902–1903 zbořena, aby uvolnila místo stavbě Obecního domu), jednak bylo náměstí vyhledávaným působištěm různých cirkusů a jiných zábavních atrakcí.

Za tohoto stavu věcí patrně nebylo nijak neobvyklým setkání, které popsal pěšák Kodýdek od pěšího pluku č. 11. Jak uvedly Národní listy, „při výslechu u vojenského úřadu udal, že několikráte setkal se s Gustavem Wolfem. (…). Nedaleko Prašné brány zastavil pěšáka elegantně oděný pán, který mu nabídl lístek do cirku. Pěšák použil této pozornosti neznámého a šel s elegánem do cirku, kde opětně pěšák pozoroval, že neznámý prokazuje mu zvláštní přízeň. Další podrobnosti vymykají se sdělení. Pěšák Kodýdek se vší rozhodností prohlásil, že v neděli onoho elegána neviděl a také není mu známo, kdo se v jeho společnosti nalézal.“

Policie, která se snažila rekonstruovat pohyb Gustava Wolfa v neděli 20. dubna 1902, zjistila, že „milerád vyhledával společnost pěšáků a že zejména pak stýkal se s nimi v okolí cirku na Josefském náměstí a Na Příkopě.“ Konkrétně pak, pokud jde o osudnou neděli, vyšlo najevo, že po 19. hodině Wolfa „jakýsi nadporučík provázel (…) až do Králodvorské ulice. Tam se Wolf s nadporučíkem rozloučil a sdělil mu, že jde do cirku a nebude-li se tam dobře baviti, že půjde do koncertu na Žofín. Zda Wolf skutečně do cirku šel, nadporučík, který se potom vzdálil, nemohl sděliti. Od tohoto okamžiku veškerá určitá stopa o Wolfovi úplně zmizela.“ Gustav Wolf byl v pondělí 21. dubna nalezen zavražděn na Hradčanech, přičemž z průvodních okolností bylo jasné, že jde o homosexuálního muže. Praha zažila několikadenní rozsáhlé pátrání po vrazích a informace o vyšetřování, včetně různých detailů z života pražské teplé subkultury, plnily poslední dubnový týden v roce 1902 první stránky novin. Homosexualita tak vstoupila v patách této nešťastné oběti do 20. století jako jedno z lákavých mediálních témat. Ještě ve 20. letech byl Wolfův případ v pražském homosexuálním prostředí v živé paměti a byl připomínán jako ilustrace toho, k jakým důsledkům vede stav, kdy jsou homosexuálové kvůli ilegalitě svých vztahů vydáni na pospas anonymnímu sexu a zločincům.